Velehrad 2007
4. 7. 2007
V E L E H R A D 4.- 6.7.2007
Složení naší výpravy: Renata, Jana alias Bedi, Jana L.
Retro: dva měsíce předem
- telefon na Velehrad: „Dobrý den, máme zájem přespat o jednu noc navíc na Velehradě ve Stojanových kolejích, je to možné?“
- „Já nevím, myslím, že by to šlo, ale zavolejte si za týden“
Po týdnu:
Telefon na Velehrad: -
„Dobrý den, volám kvůli tomu přespání na Stojanových kolejích o jednu noc navíc“
„Ještě jsem se neptala, rada bude zasedat příští týden, zavolejte si v úterý“
Po 14dnech:
Telefon na Velehrad: „Dobrý den, jak rozhodla vaše rada?“
„Já nevím, ale myslím, že by to přespání na 99% bylo možné. Až přijedete 4.července, budu to vědět určitě.“
Středa 4.července:
Příjezd Jany L. do Brněnce, naložení zavazedel Renaty a Bedi včetně spacáků a stanu neb ubytování není jisté – v nejhorším přespíme v přírodě.
Odjezd na Okrouhlou – naložení zavazadel Jany L. odjezd na Velehrad – konečně!
Zajímavou oklikou dorážíme na místo.
Příjezd na vyhrazené parkoviště – ptáme se koordinátorky, jak to vypadá s naším přespáním – překvapivě neví. Prý nám to řekne správce na kolejích a posílá nás parkovat k ZŠ neb parkoviště je plné. Vřelé přivítání s Kawuloky, Pepínem a Lenkou Lučnou.
Vášnivá debata nad barvou Janina nového mobilního telefonu.
Fronta na WC. Správce kolejí neví, zda budeme moci přespat o jednu noc navíc.
V tělocvičně setkání vozíčkářů se známými osobnostmi. Náš oblíbený Petr Bende nezklamal, zato Tupolánek (pardon – premiér Topolánek) zaperlil.
Občerstvení – vozíčkáři – karcinogenní špekáček, doprovod se musí spokojit s vlastními zásobami.
Fronta na WC.
Koncert dobré vůle. Bedi splynula díky své červené bundě s Maltézáky.
Kouzlo přímého přenosu. Sólista Národní opery přelstil selhávající techniku a zazpíval bez mikrofonu.
Ubytování – na pokoji nás bylo pět.
Po vybalení zavazadel a před příchodem našich spolubydlících si obě Jany vyprávějí své strašidelné noční zážitky:
Jana – Bedi:
„Když jsem byla menší, byla jsem na táboře a v noci jsem ve spánku spadla na zem do uličky mezi postelemi ve stanu, probudila jsem se a ve snaze se zorientovat v prostorou jsem hmatala kolem sebe. V hrůze jsem si uvědomila, že je kolem mne dřevo. Hlavou mi prolétla myšlenka, že jsem v truhle prohřbená zaživa.“
Jana L. „Mně se stalo něco podobného. V noci jsem se probudila, a přestože do pokoje kde spím, svítí pouliční světla, neviděla jsem naprosto nic. Úplná tma. Napadlo mě, že jsem oslepla. Ve snaze zjistit, zda jsem opravdu slepá, tloukla jsem do vypínače, ale světlo žádné. Totální panika. Jsem slepá! Záře od reflektoru projíždějícího auta mě uklidnila. Vidím! Světlo nesvítí, protože nejde elektřina.“
Návštěva baziliky – setkání s Vaškem.
Prezentace Hnutí a komunit v řkc.
Noční procházka.
Opět potkáváme Vaška – zve nás na horkou medovinu a oficiálně nám sděluje svůj vstup do semináře.
Správce stále neví, zda budeme moci přespat jednu noc navíc. Poví nám to ráno.
Čtvrtek: Správce stále neví, zda budeme moci přespat. Máme se zeptat po mši.
Snídaně u stánku.
Cyrilometodějská slavnostní mše.
Tentokrát bez Tupolánka. Zato za přítomnosti Klívie (Livie Klausové) a dalších známých a populárních osobností z oblasti, církevní, politické i umělecké. Po mši je nám správcem sděleno, že přespat můžeme. Zájem projevil ještě jeden nevidomý účastník se svým doprovodem. Na kolejích musíme být mezi 20. a 21. hodinou.
Procházíme mezi stánky a nakupujeme.
Dramatická cesta do Uherského Hradiště – chvíli prší, chvíli je vedro.
Fotíme kde co.
Ledová káva, palačinka na slano a ovocný pohár bez zmrzliny se symbolickým drobkem umělé šlehačky.
Odjezd na Velehrad a na koleje.
Pátek: Rychle balíme, odjezd do Buchlovic.
Prší.
Snídáme v autě.
Déšť ustává.
Plnohodnotná procházka po zámeckém parku, prohlídka zámku a výstavy „Růže pro Adinu“
Pozdní oběd v hotelu Buchlov.
Cesta domů.
Průjezd benzinovou čerpací stanicí
Zastávka k natrhání obřích slunečnic.